Jak se těšíte a finále, do kterého zasáhnete obě trošičku v jiné roli?
Adámková: „Moje úloha jako hlavní rozhodčí finále je jasně daná a uznávám, že se těším moc. Nedá se to ani vyjádřit slovy, ty pocity jsou úžasné, cítím velkou podporu tady v Port Moresby i z Česka. Zároveň vím, že mě tato podpora zavazuje i k zodpovědnosti.“

Damková: „Tak já si po vyčerpávajícím měsíci konečně užiji první utkání jako divák, na což se opravdu moc těším. Nicméně profesionální "postižení" člověku nedovolí vypnout úplně, navíc vzhledem k tomu, že sestava rozhodčích je UEFA, za kterou mám zodpovědnost a k tomu Jana Adámková jako hlavní sudí, tak o to víc je budu sledovat, abych s nimi pak mohla utkání v klidu rozebrat. Na zápas se těším, protože očekávám pěkný a zajímavý fotbal, kterým celé toto MS vygraduje.“

Bude to pro vás, Jano, největší zápas kariéry?
„Ano, bezpochyby to bude největší zápas moji dosavadní rozhodcovské kariéry a opravdu si teto příležitosti nesmírně vážím a jsem vděčná za možnost tady být a užívat si všechny ty krásné chvíle během turnaje. Finále je pak už jen jakousi třešničkou na dortu, prostě to nej, jak se to tady v Port Moresby dalo zakončit…“

Jak se na finále speciálně připravujete? A máte ohlasy na vaše výkony na turnaji, protože delegace na finále je zcela jistě jejich odrazem…
„Nepřipravuji se nijak speciálně, sbírám informace o týmech jako před ostatními zápasy. Pokud se připravuji tak samozřejmě hlavně na svůj výkon. Dostat se do finále se nepodaří každému, a to platí i pro rozhodčí. Cítím, že ohlasy na mé výkony byly a jsou pozitivní a jsem ráda, že jsem tady zatím odvedla dobrou práci. Důvěra v mé výkony i na finále je toho, jak říkáte, důkazem.“

Jak celkově zatím, Dagmar, hodnotíte světový šampionát pořádaný, řekněme minimálně pro českého fotbalového fanouška, na „druhém konci světa“?
„Upřímně musím konstatovat, že to byl jeden z nejlepších turnajů, který jsem ve své kariéře absolvovala, ať už jako rozhodčí, delegátka nebo instruktorka. Někdy méně vyspělé země (fotbalově i ekonomicky) dokážou nabídnout víc než velmoci a to byl i tento případ. Vše začíná maličkostmi, např. reklama a upoutávky, to jsou věci, kterých je tady nespočet. Na každém kroku vidíte symbol MS, všude se vítají hráčky, trenéři, delegáti… Tolik jsem toho opravdu neviděla ani na mužském EURO v červnu ve Francii. Pro nás z pohledu rozhodčích bylo úžasné, že jsme měli celý měsíc každý den na trénink k dispozici velmi kvalitní hráče (výběr mužské ligy, který zde má v tomto období přípravný kemp a hráči z něj bojují o své pozice), kteří nám posloužili k nácvikům modelových situací (ofsajdy, protiútoky, rohy, pressink....). Občas to bylo komické, když se sami fotbalisté přiučili spoustu věcí, o kterých do té doby neměli ani zdání :-). Zároveň ale platí, že jsme ještě nikdy nikde neměli lepší podmínky a upřímně, kdo by to očekával zrovna od Papui-Nové Guineji. K vidění byl navíc i pěkný fotbal a hlavně obě semifinále přinesla zajímavou podívanou, která trvala 120 minut. A především v tom horku tady, musím smeknout klobouk před všemi zúčastněnými. Postupně se zaplnily i stadiony a diváci vytvořili velmi pěknou atmosféru.“

Co ukázal šampionát o progresu ženského fotbalu, byl něčím výjimečný?
Adámková: „Myslím, že všichni, kteří se pohybuji okolo ženského fotbalu v posledních letech vidí veliký progres a stoupající úroveň na všech úrovních. Zatím jsem měla možnost být na dvou MS hráček do 17 let a až teď tady tedy získávám zkušenost se staršími hráčkami. Každopádně některá utkání tady měla opravdu velmi vysokou úroveň. Samotný šampionát byl pak zcela jistě výjimečný svým umístěním, nikdo nevěděl, co od Port Moresby očekávat, turnaj nakonec proběhl ale bez větších problémů jak z pohledu rozhodčích, tak naší bezpečnosti.“

Damková: „Podle mě tento turnaj dokázal, že špička ženského fotbalu už není jenom USA, Německo a Brazílie, ale že v posledních letech se rozrostla a dostaly se do ní i další státy (Japonsko na všech úrovních, Severní Korea tento rok září v obou mládežnických kategoriích, Francie, Španělsko... a tak bych mohla pokračovat). Už na těchto mladých hráčkách vidíte, jak jsou fyzicky, a především technicky, vybavené. To není něco, co by se naučily za dva nebo tři roky, ale to je něco, co dělají odmala. Opět se tady ukázalo pár velmi talentovaných hráček, o kterých v budoucnu ještě hodně uslyšíme (např. kapitánka USA Pughová).“