30. 1. 2018

Kyperský deník Emanuela Marka – 3. díl

Už desátou sezonu působí na ligové scéně rozhodčí Emanuel Marek. Sedmatřicetiletý arbitr z Opatovic u Brna je od čtvrtka s kolegy na kyperském soustředění, odkud bude své postřehy pravidelně komentovat pro web www.fotbal.cz. Marek tak nechává nahlédnout do zákulisí zahraniční přípravy elitních domácích rozhodčích.

„Soustředění na Kypru se nám přehouplo do druhé poloviny a žádné převratné změny u mě nejsou. Jak nemůžu kvůli zranění trénovat, mám pocit, že všechno dál běží tak trochu mimo mě. Jak tady ale absolvuju dvojnásobné porce přednášek z teorie a různých tematických workshopů, můžu nechat trochu nahlédnout do této oblasti.

Mezi všemi rozhodčími je obrovským tématem videorozhodčí, je to jedno ze zásadních témat i v rámci kyperského kempu. Poslední dva dny jsme se tomu intenzivně věnovali. Problematiku VAR, jak se videorozhodčímu říká, řešíme samozřejmě jako všichni fanoušci. I pro nás je přelomová novinka, několik měsíců jedeme v testovacím módu a první ligový zápas na konci podzimu, do kterého vstoupil VAR v online režimu, může být i pro náš fotbal velkým přelomem.

Můj názor na VAR? Jednoznačně jsem pro, aby video v zápasech pomáhalo a řešilo věci ku prospěchu fotbalu. Ani náš sport nemůže zůstat zakonzervovaný a bránit se technologiím, když všude kolem sebe vidíme, že i v ostatních sportech je rozhodčímu k ruce. Fotbal se za poslední roku neskutečně zrychlil, při té dynamice jsou pro rozhodčí na hřišti, byť jich tam může stát třeba šest, někdy skoro neuhlídatelné.

Zavedení VAR do fotbalu ale musí, alespoň za mě, splňovat pár podmínek. Projekt musí být absolutně neprůstřelný, stoprocentně fungující a s jasně nastavenými podmínkami. I kdyby se to mělo třeba trochu oddálit. V některých zemích se video ve fotbale začalo používat s velkým nadšením a po několika ne úplně šťastných zásazích se tam všeobecný názor začal otáčet proti používání.

Ten projekt je přelomový a nestojí pět korun, takže je nutné jej mít patřičně připravený a zaškolené všechny lidi, kteří se do toho zapojí – jak videorozhodčí, tak rozhodčí, kteří s tím budou pracovat na hřišti. V České republice se s tím seznamujeme už delší dobu, vychytáváme detaily… Mluvím s Mírou Zelinkou, Karlem Hrubešem nebo Radkem Příhodou, kteří s videem pískali a sami si videorozhodčího vyzkoušeli v přenosovém voze, aby si to vyzkoušeli z obou stran. Je nutné se s tím prostě sžít stejně jako směrem k veřejnosti neustále komunikovat a vysvětlovat, kdy VAR můžete použít a kdy ne.

Rozhodčí na hřišti by měl být s videem v zádech o něco jistější. Mělo by jít spíš o určitou záchrannou brzdu nebo pojistku - VAR upozorní na zjevnou chybu rozhodčího a po jeho zásahu bude věc napravena – hlavně pokud jde o dosažení branky. Prostě tak, aby to bylo pro dobro fotbalu. Když udělám něco špatně, udělím hráči červenou kartu a VAR mě opraví, okamžitě svůj verdikt vezmu zpět. Tady musí jít ego rozhodčího stranou. A zároveň toto rozhodnutí musí respektovat i hráči.

Veřejnost má možná názor, že video vyřeší všechny problémy rozhodčích na hřišti, ale to je zkreslený pohled. Všelék to není. Nikdo si nemůže myslet, že budeme řešit otočené auty nebo každý faul. To by fotbal ničilo. A také jsou situace, které jsou, jak my říkáme, v šedé zóně. Třeba věc, kdy je sporná situace v pokutovém území a pět lidí bude pro penaltu a jiných pět proti. Tam musí zůstat pánem rozhodčí se svým názorem."