4. 2. 2017

Portugalský zápisník Karla Hrubeše – 6. díl

Karel Hrubeš patří k nejzkušenějším českým rozhodčím v profesionálních soutěžích a netrpělivě vyhlíží start jarní části ePojisteni.cz ligy. Právě nyní ale se svými kolegy dokončuje přípravný kemp v Portugalsku.

Hrubeš se v závěrečném díle svého deníku ohlíží za celým soustředěním. Už v neděli ráno rozhodčí vyrazí po devíti dnech strávených na jihu Evropy zpět domů.

„Srdečně zdravím do České republiky, z Portugalska se ozývám naposledy a možná je čas na trochu bilancování – symbolicky v den mých dnešních čtyřicátin. Jsem už definitivně mezi těmi starými :). Pokud bilancuju teď, tedy v sobotu odpoledne, asi ze mě bude mluvit hlavně únava. Dostali jsme tady pořádně do těla, dvakrát denně jsme měli fyzickou přípravu, a když jsme opouštěli hřiště, několikrát jsem v duchu našemu kondičnímu trenérovi Honzovi Hanzlovi nadával.

A to jsem ještě nebyl na páteční lahůdce: čtyřsetmetrových a dvousetmetrových bězích ve čtyřech opakovaných sériích, protože jsem večer jel s ostatními kolegy pískat zápas Atlantic Cupu mezi švédským Örebrö a naším Jabloncem.

Ze zkušenosti také ale moc dobře vím, že co tady do sebe dostaneme, z toho opravdu můžeme vycházet celé jaro – samozřejmě s podmínkou další poctivé přípravy, byť nyní už spíše v individuálním režimu. Velmi podobné to bylo i na minulých zimních kempech v zahraničí, z nichž jsem také dlouho čerpal. Takže teď toho máme plné kecky, ale až se z nás odplaví ta momentální únava, budeme na tom velmi dobře. V minulých denících jsem se zmiňoval o teoretické přípravě: té jsme se také v Portugalsku věnovali poctivě každý den a takové osvěžení je čas od času nezbytné. Nejsme vševědoucí.

Profesionální soutěže startují za nějaké dva týdny a jako ladí formu hráči, máme to podobné i my. I na nás je pauza znát. První liga se u nás hrála naposledy na začátku prosince a v už zmíněném zápase Jablonce se švédským soupeřem jsem se třeba na hřišti necítil úplně stoprocentně. Zčásti za to určitě mohla nakumulovaná únava, ale člověk si potřebuje oživit i určité automatismy – předvídání nějakých herních situací, prostě být ve správný čas na správném místě...

Člověk, který se pískání věnuje, by to na mně určitě z tribuny poznal. Proto jsem byl rád za páteční zápas. Před ligou ještě pojedu pískat generálku do Teplic a na soutěž už budu OK. Dva, tři přáteláky jsou před sezonou dostačující. Osobně si teď nějaké dva dny po příjezdu odpočinu a pak se zase půjdu na nějaký sport vypotit – od kondičního trenéra ostatně dostaneme individuální plány.

Po nějakých deseti dnech se upřímně těším domů – na rodinu, manželku a dva syny. Kluci občas zlobí a někdy bych je přerazil, ale ti nejbližší velmi brzy začnou chybět. Dnešní doba nabízí i na dálku spoustu komunikačních možností, ale doma je doma. Tam nabírám energii a vypouštím negativní myšlenky. Do reality se každopádně dostanu velmi rychle: v práci na začátku měsíce mám jako finanční kontrolor nejvíc práce s účetními uzávěrkami, a i když jsem v Portugalsku něco zvládl udělat, v kanceláři teď možná budu občas nocovat, abych všechno stihl… :)V pondělí do toho skočím po hlavě.

Co říct před jarní částí profesionálních soutěží? Co jsem tady viděl, tak jsou všichni velmi dobře připravení. Mám jedno velké přání: ať jaro proběhne v klidu a o rozhodčích se mluví co nejméně. Ať si slávu posbírají hráči s trenéry. Pokud my budeme v ústraní, znamená to naši dobře odvedenou práci.

Jasně, chyby vymýtit nejde a budou se objevovat dál. Věřte ale, že pokud ji uděláme my, tak to nikoho nemrzí víc. Když se stane, nemám problém ji veřejně přiznat a klidně ponesu následky. A nejsem za to rád. Rozhodčí mají velkou sebereflexi, byť si to možná mnoho lidí nemyslí. Nejsme zkrátka roboti, ale jenom lidi, kteří se přehmatu občas dopustí stejně jako každý jiný ve svém zaměstnání. Kéž by se i vnímání veřejnosti jednou posunulo tímto směrem.

Můj portugalský deník tímto dílem končí, byl jsem rád za možnost podělit se se svými dojmy tímto otevřeným způsobem. Třeba to je malinký krůček k tomu, abychom na stadionech na naši adresu neslýchali jen sprchu nadávek, ještě než se vůbec kopne do míče… Jsem však životním optimistou a také v tomto ohledu věřím ve změnu k lepšímu. Uvidíme za dva týdny.

Srdečně zdraví,

Karel Hrubeš