Rozhodčí z Českého Brodu ztiší hlas, když vypráví, jak se mu v listopadu 2015 na prohlídce v kolínské nemocnici obrátil život. „Nebylo mi tehdy dobře a šel jsem na kontrolu na urologii. Hned ráno mi primář sdělil, že mám rakovinu varlete. Nevěděl jsem, co bude. Ale jednali se mnou absolutně na rovinu. Ještě ten den kolem poledne jsem se podrobil operaci a všechno šlo ráz na ráz,“ popisuje Pospíšil, jak započala jeho nejtěžší životní zkouška.

„Myslel jsem jen na to, co udělat pro uzdravení. Ale mohl jsem se opřít o obrovskou podporu rodiny i nejbližších kamarádů. Těžko zpětně vyjádřit, jak vděčný jsem za to byl. Zní to jako fráze, ale člověk musí opravdu přehodnotit priority a soustředit se jen na své zdraví. Na čtyři měsíce jsem všechno upozadil: práci i ten fotbal, který je pro mě jedním ze smyslů života a miluju ho. Zároveň jsem si při léčbě říkal, že se chci také vrátit zpátky na hřiště. I lidé kolem fotbalu a kamarádi rozhodčí mě strašně podrželi. Člověku to dodávalo sílu bojovat,“ říká pětačtyřicetiletý arbitr.

Bleskový chirurgický zákrok, prodělaná chemoterapie… Také díky výborné fyzické kondici a pozitivnímu přístupu přišel také rychlý obrat k lepšímu. „Na jaře 2016 jsem se v dubnu ještě v komisi Dáši Damkové vrátil do ligy a v květnu byl dokonce delegován na finále domácího poháru. Tam jsem si už říkal, že by to mohl být určitý zlom. Ale nečekal jsem, že by to šlo tak rychle. Na tom má obrovskou zásluhu také náš kondiční trenér Honza Hanzl. Věnoval se mi a i díky jím vytvořeném individuálním plánu jsem byl relativně brzy zpět,“ vzpomínal Pospíšil.

 

Teď tráví s ostatními kolegy čas na přípravném kempu na Kypru a drží krok s o generaci mladšími nováčky, kteří by mohli být téměř jeho syny. Dál také zůstává pod lékařským drobnohledem a lpí na předpisové životosprávě. „V nemocnici na Homolce brzy podstoupím další velké vyšetření - a když vše dopadne, další kontroly by měly být už jednou za půl roku. Snad se to prostě už nevrátí,“ říká s optimismem čárový rozhodčí, který v letošní sezoně v HET lize odmával 14 zápasů – stejnou porci zvládli už jenom Martin Wilczek, historický rekordman s 315 utkáními, Jan Paták a Kamil Hájek.

Další sny a životní výzvy Dušana Pospíšila? „Přeju si v mé pozici jenom zdraví, protože ke všemu přistupuju po té nemoci s opravdu velkou pokorou. Musím se dívat před sebe. Užívám si každý seminář, každý zápas, každou hodinu strávenou na hřišti. Vlastně každý den…,“ říká Pospíšil. „Jeden sen ale přece jen mám: ve fotbale sice všechno strašně letí, ale rád bych v lize ještě vydržel tohle jaro a pak dvě sezony. Zaokrouhlil bych to to prostě na těch dvacet sezon. Z toho bych měl radost. Pak poděkuju všem kolegům a komisím, s nimiž jsem pracoval, a budu přemýšlet, jak bych se ve fotbale mohl dál uplatnit,“ připojuje přání na závěr nenápadný muž.