2. 2. 2017

Rozhodčí v Portugalsku: Co dělají v civilu

Čeští rozhodčí z listiny pro profesionální soutěže obětují svému fotbalovému „povolání“ významnou část svého času, přesto nejde o jejich profesionální úvazky. Arbitři, kteří nyní podstupují přípravný kemp v Portugalsku, se naplno věnují i svým civilním zaměstnáním.

V exkluzivní reportáži pro www.fotbal.cz své různorodé profese, které mají k fotbalu zdánlivě daleko, představují asistenti Jiří Moláček s Valterem Bočkem a hlavní rozhodčí Zbyněk Proske.

Moláček pracuje jako cévní chirurg ve Fakultní nemocnici v Plzni-Lochotíně. „V chirurgii i ve fotbale je třeba dělat správná a rychlá rozhodnutí, to je společné. Vždy chci být stoprocentně připravený v práci i na fotbale. Ale zatímco ve fotbale se občas nějaká banální chyba přihodit může, v mé profesi to je vyloučeno,“ popisuje Moláček.

Jeho kolega-asistent Boček, absolvent ekonomické fakulty Vysoké školy Báňské v Ostravě – oboru Systémové inženýrství a informatika, se realizuje v úplně jiném odvětví. Jako předseda organizačního výboru velí přípravám Kontinentálního poháru v atletice, který hostí příští rok v září Ostrava.

 

„Mám práci, která mě naplňuje. Navíc se pohybuju ve sportovním prostředí, které mám velmi rád. Velím týmu odborníků, kteří mají na starosti organizaci největší atletické akce, kterou může Česká republika pořádat. Zlomilo se to u mě v roce 2008, kdy jsem pracoval pro mítink Zlatá Tretra a tehdy Dayron Robles překonal světový rekord na 110 metrů překážek. Nadchlo mě, že jsem u něčeho, kdy se přepisuje historie,“ říká Boček.

A hlavní rozhodčí Proske? Stejně jako Boček vystudoval VŠB v Ostravě a také tamní Technickou univerzitu. Než ji ovšem opustil, dostal od ní nabídku na pokračování v doktorandském studiu a vzápětí také na učitelský post. Nyní je Proske odborným asistentem a má na starost výuku šesti různých předmětů na Katedře městského inženýrství.

„Je dobře, že práce ve škole jde kombinovat s fotbalem, na který si vyčleňuju čas o víkendech. Co mě potěší? Když jsou studenti dobře připraveni na zkoušku a já od nich cítím určitou zpětnou vazbu. Univerzita pro mě dost znamená, strávil jsem tam podstatnou část života, a když jsem kvůli personálním změnám dostal nabídku pokračovat jako kantor, přišlo mi to jako dobrá výzva. Ani po letech rozhodně nelituju,“  uzavírá Proske.